Až spadne hvězda poslední

30. března 2011 v 11:38 | Madeleine
Až spadne hvězda poslední,
Já budu sobě lhát,
Čekat v noci až se rozední
A k srdci promlouvat.
Až spadne hvězda zářivá,
Ta pro znamení v čase,
Necítíš, co vnímám teď já,
Tu samotu ve svém hlase.

Připadám si jako lhář.
Proč přišel jsi dnes ke mně,
Zbořil mou tvrdou tvář,
Svým smíchem, samozřejmě.
Nedokážu v tobě číst,
Jak já to dělám často ráda,
Vím, v člověku každý list,
Kdy řvát, kdy podrbat záda.

S tebou jsem beze slov,
I když mluvit k tobě musím,
Chystají si na tebe lov
A já se sama sobě hnusím.
Jako kočky zatínají drápky,
Kéž úsměv by se zkřivit chtěl,
Kdyby uměli číst mezi řádky,
Vždyť tys na lásku zanevřel.

My, černé díry ve vesmíru,
Já zkažená svojí ctností,
Ty v sobě nosíš svatou víru,
Klamní do morku kostí.
My, povídačky z dávných dnů
S princi v zlatém brnění,
Hlavou plnou uměleckých snů
Člověk tu dobu nezmění.

Držíš mě při chabém životě,
tak necítím strach z nebezpečí
A jednou řeknu: miluji tě,
Ze přímosti a jen tak mezi řečí.
A všechno tohle skončí,
Ach, ti muži vírou v srdci ťatí,
Svět můj se kolem nich točí,
Pak zůstanu sama v dešti státi.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama