Až spadne poslední hvězda (IX)

30. března 2011 v 12:07 | Chiara
Běžela hlubokým lesem. Vítr jí rozháněl vlasy a kapky deště dopadaly na její tvář. Zakopla, upadla a sykla bolestí. Z rány na předloktí tekl tenký pramínek temně rudé krve. Jmenovala se Lilian, ale říkají jí jen Lily. Měla strach. Bála se když viděla, jak se stahují temná mračna a jak blesky tříští sromy a zapalují lesy. Tehdy utíkala. Utíkala před smrtí a zkázou, utíkala před svým posláním.
"Teď už neuteču!" zavrčela a odhodlaně vstala. Stařence nic nezazlívala, ale jak může právě ona zachránit svět? Nevěděla vůbec nic, ale chtěla se o to alespoň pokusit. Rozeběhla se. V rukách žmoulala mapu s křížkem a modila se, aby doběhla včas. Za ní se ozvala rána. Cítila vůni kouře a zvuk požáru, který se šířil po celém okolí. Už byl blízko.
"Ano!" vykřikla radostí. Už byla na místě. Zírala na mýtinu, uprostřed níž bylo obrovské zrcadlo. Došla až k němu a dotkla se písmen vyrytých na rámu. Pak se sklonila k mapě.
"Tohle je určitě ono," řekla si pro sebe. Nevěděla, co to znamená, ale to jí bylo jedno. Sledovala rozbouřené moře, na kterém se kymácela obrovská loď s potrhanými plachtami.
"To není možné," šeptala si pro sebe a jemně se zrcadla dotkla. To se začalo vlnit jako hladina vody. Clair cítila, jak jí to přitahuje. Nějakým způsobem věděla, že lidé na té lodi nepřežijí. Za ní se ozvalo praskání větví a něčí ruka se dotkla jejího ramene. Otočila se a vyjekla. Stála tam mladá dívka s černými vlasy a modrýma očima. Lily se jí nebála, ba naopak se jí zdálo, že už jí někde viděla a že se znají spoustu let.
"Co je to?" zeptala se tiše a ukázala na to, co pokládala za zrcadlo. Dívka, která stála proti ní se usmála a naznačila, aby se Lily posadila.
"Tohle jste vy, lidé, a ta loď je vaše země. Za chvíli začnou padat hvězdy z nebe. Ne tady, ale v tom obraze. Jen jedna zůstane. Až spadne i ta, zničí loď a v tu chvíli bude zničena i země," řekla. Po tváři jí stekla jedna jediná slza, která si hledala cestičku až k výstřihu jejích šatů.
"A... dá se tomu nějak zabránit?" ptala se Lily roztřeseně. Teď byla opravdu vyděšená. Nebála se smrti, ale na druhou stranu se bála o své přátele a rodinu, pro které by položila život.
"Ano. Musíš tam vstoupit. Najdeš tam nedozírné bohatství. Zlato hoď do moře, stříbro zakopej v poušti a drahé kameny rozdej ve městech. Pokud se ti to nepodaří, země zanikne. Máš na to jen jeden den. Prosím, jednej rychle," řekla a postrkovala Lily do portálu.
Lily vykřikla. Všechno kolem ní se začalo točit. Nebyla si jistá, jestli to ještě vydrží a tak zavřela oči. Chvíli títila tlak, jako by byla v korzetu. Nemohla popadnout dech a věděla, že to moc dlouho nevydrží. Pak tlak povolil a Lily dopadla na záda.
Otevřela oči, ale hned je zase zavřela. Oslepující paprsky dopadaly na její tvář a hřály jí. Usmála se. Bylo tam krásně. Na chvíli zapoměla na svůj úkol. Vždyť pláž byla kouzelná a pohádková. Chtěla na ní zůstat.
"Hej, ty tam!" ozvalo se ze křoví. Lily se zděšeně otočila a spatřila vysokého může s páskou přez oko. To bude jeden z nich! jí. Při vzpomínce na dívku se Lily rozvzpoměla na úkol, který jí přidělila.
"Co je!" křikla naoko nazlobeně a rázovala přímo k neznámému pirátovi. Ten o krok ustoupil, ale pak vytáhl zahnutou šavli a namířil jí Lily přímo do obličeje.
"Půjdeš se mnou!" řekl. Chytil Lily za zápěstí a táhl jí na druhou stranu ostrova.
"Takže ty máš zachránit náš svět?" zeptal se kapitán a zapálil svícen.
"Ano!" zavrčela Lily, kterou už otázky unavovaly. Bylo jí jasné, že jí nikdo nevěří, ale nechtěla, aby si mysleli, že lže.
"Podle tebe se máme zbavit všeho zlata jen pro to, abychom zachránili tuhle zemi. Nikdy!" řekl jeden z nich. Kapitán zavrčel a vyhodil všechny ven.
"Víme, co se stane. Nejdřív začne bouřka, potom bude neproniknutelná mlha a nakonec začnou padat hvězdy. To se nesmí stát. Pomohl bych ti, ale musíš to udělat ty sama," řekl a vstal k odchodu. Ve dveřích se ještě otočil.
"Dělej si co chceš, Lily, ale nechtěj po nás pomoc."
"Super!" zavrčela a pak vyběhla za kapitánem. Vzala si od něho klíče a běžela do podpalubí. Když otevřela velké kované dveře, strnula úžasem. Tolik krásy a lesku ještě v životě neviděla. Na jedé hromadě leželo zlato, ne druhé stříbro a na třetí diatmanty.
"Jakže to bylo? Zlato do moře, stříbro zakopat na poušti a zbytek rozdat. Začnu se zlatem," šeptala si pro sebe. Věděla, že to bude muset nosit, ale netušila, že to bude až tak těžké.
"Vážně mi nemůžete pomoct?" prosila Lily, když jí začaly bolet nohy a ruce.
"Ne," odpověděl kapitán stroze a prohlížel si mapu. Lily se na ní zvědavě podívala.
"Mám to!" vykřikl, až Lily uskočila. Pak mu vytrhla mapu z ruky a zeptala se, co se děje.
"Stříbro a diamanty jsou trochu problém. Tedy byly. Teď poplujeme do jednoho města. Je tam ústí řeky, která protéká skrz naskrz pouští. Bude to trvat jen hodinu, ne víc," řekl a usmál se. Lily se mu líbila. Byla zapálená pro věc a ničeho se jen tak nelekla. Navíc by se mu později moc hodila...
Lily běhala do podpalubí a zpátky se zlatem, které házela do vln. Klesalo ke dnu a zvědavé ryby kolem něj kroužily ve spirálách. Většině posádnky se to nelíbilo, ale museli poslouchat. A báli se. Nechtěli to přiznat, ale strach z konce světa byl příliš silný.
Slunce bylo nízko nad obzorem, protože bylo dopoledne, ale i tak silně hřálo. Piráti, kteří se nemuseli starat o loď byli v podpalubí a povzbuzovali Lilian, která jen vrčela a vztekala se. Těsně před polednem si dala pauzu. Slunce jí pálilo a nosit zlato bylo velmi nepříjemné.
"Já to nevdržím!" strachovala se, ale všichni jí přemlouvali. Nebylo se čeho bát. Času měla prozatím dost.
"Musíš si pospíšit! Za chvíli budeme u břehu!" volal kapitán. Lily se odhodlala. Byla hladová, ale nedbala na to.
Jako poslední zbývala jen jediná truhlice. Bylo kolem třetí hodiny. Lily se zapřela a z posledních sil hodila truhlici do moře.
"Ano!" křičela. Doklopýtala k dřevěné stoličce a vyčerpaně se na ní posadila. Ostatní jí přinesli pečené maso a sladkou vodu. Udělalo jí to moc dobře a za chvíli seděla na zábradlí lodi a dívala se do modrých hlubin.
"Země na obzoru!" ozvalo se z lodního koše a Lily vyskočila. Jsme tam! ásala v duchu a běžela k místu, kde vysouvali můstek.
"Spusťte čluny!" rozkázal kapitán. Stříbra a diamantů měli velmi málo, takže Lily nedělalo problémy všechno nanosit do člunů.
"Jedeme!" křikla Lily a posadila se. Karavana loděk teď tiše plula proti proudu. Slunce se začalo sklánět k obzoru. Lily se podívala na hodinky. Bylo tři čtvrtě na čtyři.
"Musíme sebou hodit," prohodila ke kapitánovi, který se díval někam za obzor. Lily se podívala na oblohu a vykřikla. Mraky, které měly do té doby bílou barvu, se zbarvily do černa. Slunce se snažilo ze všech sil proniknout až na zem, ale ze stovky mraků se vytvořil jeden velký. Lily se cítila, jako by všechno zhaslo a jediné světlo byly lucerny, které zapalovala posádka.
"A je to tady," sykla Lily. Měla ale štěstí, protože kilometr dál proti proudu bylo nějaké město.
"Vítáme vás!" zahlaholil nějaký muž. To bude strosta, říkala si Lily a nastavila ruku. K jejímu nesmírnámu překvapení ji políbil. Podala mu pak truhlici s diamanty, které pak rozdal obyvatelům.
"Musím jít!" křikla a hodila na záda pytel se stříbrem. Běžela tak rychle, jak to náklad dovoloval. Na tvář jí začaly dopadat chladivé kapky. Usmála se, ale dlouho jí to nevydrželo. Promokla a byla jí zima.
Když už jí bolely nohy klekla si. Pak si uvědomila, že nemá žádnou lopatu. Vzhlédla. Mraky nikde, ale rozeznala jen chomáče bílé mlhy. Vykřikla leknutím. Vzpoměla si, co přijde a začala hrabat rukama. Nebylo to tak jednoduché, protože zem byla jako z kamene.
"No tak!" křičela Lily a pustila se do toho s ještě větší vervou. Konečně se Lily dostala pod tvrdou slupku, ale stále to nešlo tak, jak si představovala.
O několik minut později začala mlha ustupovat a po tváři nešťasrné Lilian se začaly koulet velké a slané slzy.
"Tohle nemůž stihnout!" křičela a pokoušela se překonat další vrstvu tvrdé a písčité země.
"Prosím!" vykřikla směrem k nebi a co se nestalo; písek začal být znovu pískem a v tu chvíli šlo hrabání mnohem rychleji. Pak si uvědomila, že stříbro musí být bez pytle. Honem ho vysypala. V tu chvíli se mlha stáhla úplně. Lily se podívala na oblohu a zděsila se. Z nebe začala padat první hvězda.
"Ne!" vykřikla a sypala stříbro do díry. Čas jako by se zastavil. Všechno kolem utichlo, byla jen ona a cenosti, které držela v ruce.
"Prosím! Nepadejte!" šeptala si pro sebe. Snažila se spěchat, ale tělo jako by vypovědělo poslušnost. Její pravá ruka ochabla.
"Sakra!" zaklela a pracovala levou. Z nebe padaly další tři. Lily nešťastně pozorovala, jak se ohnivé koule čím dál víc přibližují. Začala házet další a další drahocenosti. Podívala se na poslední tác.
"Než spadne poslední hvězda!" zakřičela a z posledních sil ho mrštila do díry. Viděla měsíc a hvězdy, které pořád padaly. Jedna za druhou. V kapse ucítila nějaký předmět. Vytáhla ho a s výkřikem upustila. Byl rozžhavený do běla.
Lily zlostně zavrčela a chytila to. Byl to starý přívěšek. Nevěděla, jak se do kapsy dostal, ale rozhodně jí připadal povědomý. Otevřela ho a omámeně si prohlížela fotografii. Byla to nějaká stará žena. Už nevnímala bolest, ale jen smutek. Země zanikne.
"To se nesmí stát!" vykřikla a vhodila ho do jámy. Najednou se měsíc stratil a zpoza hvězd vykouklo slunce. Paprsky se Lily zabodly do očí a pálily jako jehly. Všechno kolem ní se rozplynulo. Cítila znovu ten samý tlak a o chvíli později tvrdý dopad na zem. Otevřela oči. Zahlédla dívku s černými vlasy.
"Jsi v pořádku?" zeptala se strarostlivě a pomohla Lily na nohy. Rozhlédla se kolem. Les stále hořel, ale slyšela hasičskou sirénu. Asi bude všechno v pořádku.
"Co se stalo?" ptala se Lily omámeně a zírala směrem k požáru. Už nepršelo a slunce vykouklo zpoza mraků.
"Zvládla jsi to. Země má od teď na několik let konečně pokoj," odpověděla dívka a pak ukázala směrek k místu, kde stával portál. Teď tam byl jen prázdný rám. Dívka luskla prsty a dřevo vzplálo. Za chvíli bylo pryč.
"Nikomu o tom neříkej!" kárala Lily neznámá a otočila se. Běžela hluboko do lesa, ale Lily byla tak unavená, že nemohla ani chodit.
"Lily! Lily! Kde jsi?" ozvalo se a Lily se rozběhla za hlasem. Její rodina na ní už určitě čeká a má o ní strach.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama