Implozní hvězda 1/3

30. března 2011 v 11:43 | Raziel_cz
První hvězda spadla devětadvacátého srpna a netřeba dodávat, nadělala pořádnou paseku. Tedy spadla, možná by bylo lepší říct: První hvězdu jsem svrhnul devětadvacátého srpna. První implozní bombu typu STAR, s přezdívkou Dobrák, jsem svrhnul devětadvacátého srpna. A koneckonců, nenadělala ani tak pořádnou paseku, jako spíš pořádný kráter.
Z oblasti už bylo moje letadlo sice dávno pryč, ale na monitoru jsem sledoval bleděmodrou explozi (vypadá trochu jako polární záře), na chvíli vypadlo maskování stroje, čili ho mohl kdokoliv zachytit na radaru a poslat za ním pár stíhaček, aby s nepřítelem ohrožujícím (devastujícím) jejich stát zatočily. Naštěstí měly zrovna letecké složky Spojených států amerických o zábavu postaráno. Ale kde jsem to byl? Exploze. S pokrytím oblasti o rozloze tři sta čtverečních kilometrů Dobrák překonal i ruskou atomovku, již západní státy pojmenovaly Car.
Zrušila "pouhých" dvě stě osmdesát kilometrů čtverečných. Samozřejmě můžete namítnout, že radiace by zabila mnohem víc lidí a máte pravdu, jen uvažte, na tom území by v budoucnu i někdo chtěl bydlet a stavějte panelák pro civilní obyvatelstvo, když i v protiatomovém obleku v zamořené zóně vydržíte se štěstím necelých sedm minut a poté vykrvácíte ze všech tělesných otvorů… ještě padesát let po výbuchu. Oproti ní, hvězda doslova nacucne sama do sebe celou oblast.
Nezbude nic. Ani domy, ani zvířátka, ani tráva, ale na druhou stranu ani zuhelnatělé mrtvoly nebo bordel z trosek (což je pozitivní). Prostě nic, kromě setsakramentsky velké díry, nicméně lepší díra, než změna klimatu v důsledku X megatun. A co je nejlepší? BIS zapracovalo na utajení technologie opravdu dobře. Pravděpodobně byste nenašli člověka, který zná alespoň číslo klíče, jímž konstruktéři utahovali šrouby. Šeptá se něco o využívání černých děr. Docela bych tomu i věřil.
"Hej!" vytrhlo mě ze zamyšlení klepání na sklo kokpitu letounu. "Chrápeš tam nebo co?" zakřičel zvenku hlavní údržbář Neff. Je mu kolem šedesátky, ale je aktivnější než polovina o třicet let mladších lidí, co znám. Občas s ním a dvěma kuchaři hrajeme v zadu v kuchyni mariáš. Hazard máme přísně zakázaný, ale pan praporčík Dušek je shovívavý… a sem tam se k nám připojí.
"V pohodě," zvedl jsem ruku ve známém gestu s palcem nahoru.
"Fajn," odpověděl Neff a šel pomalu odjistit podvozek.
"Operátore?" rozhlédl jsem se po kabině své nové bédvojky, odlehčené, aby mohla nést vůbec největší zatím vyrobenou hvězdu, speciálně upravené pro jednoho pilota.
"Jawohl?" pronesl s přehnaným zájmem a přehnaným německým přízvukem velitele koncentračního tábora operátor, má pravá ruka při navigaci.
"Kolik času zbývá do odletu?"
"Sluneční hodiny jsem si zapoměl doma, ale dle napětí v generálmajorově tváři soudím přesně tři minuty a dvacet osm sekund."
"Díky." Připoutal jsem se, zašmátral v kapse na vnitřní straně vesty a vytáhnul zmačkaný balíček PETER. Bohužel už mi zbyla jen poslední zápalka, a jak na to koukám, i poslední cigareta.
Škrknul jsem zápalkou o palubní desku, kabinu prosmrděla štiplavá síra, plamen tancoval na konci dřívka. Přiblížil jsem ho k ústům a cigáro připálil. Během letu budu mít k obličeji připevněnou dýchací masku, trocha kouře v přední části bombardéru mi neuškodí.
Třetí svržení bylo takříkajíc na spadnutí.

Třetí… Po Dobrákovi následoval Kat, tentokrát potřeboval, když už západ věděl, s kým si nemá zahrávat, dostat zavyučenou pro změnu východ a protože je větší, napadlo někoho z ministerstva vyrobit větší bombu. Tu mohlo nést jen větší letadlo a já se měsíc sžíval s MIRAGEM 2000 N, děkuji pěkně.
Po Moskvě nezbylo ani památky a hádejte co? Toho samého člověka na ministerstvu napadlo, že bychom mohli eventuelně, čistě pro případ, sestrojit úplně novou verzi zbraně. Jak jinak, uděláme pilotovi radost a k Vánocům mu nadělíme nový bombardér, B-2 SPIRIT, aby ho mohl opět pár týdnů zalétávat, děkuji znovu.
Každopádně, abych pravdu řekl, nápad se svržením třetí hvězdy, Spasitelem, se mi vůbec nelíbí. Vcucnutí všeho v okruhu pětiset kilometrů a jeho následné vyplivnutí na opačné straně vesmíru a to ještě kdoví jestli, se i mně jeví trochu přehnaně. A to je co říct, přeci jen jsem už nějaký ten pátek největší masový vrah v lidské historii. Schválně, ponořte se do sebe a popravdě odpovězte, kdo z vás dokázal během dvou vteřin zabít, dejme tomu patnáct milionů nevinných obyvatel? Nikdo? Já to tušil.
Špaček mi popálil prsty, reflexivně jsem ho pustil na podlahu. Zadupl jsem ho a začal zahřívat dva proudové motory s případným spalováním, technické osazenstvo zatím opustilo dráhu. Operátor mi do sluchátek pustil THE FINAL COUNTDOWN. Miluje tu píseň a asi mu připadá strašně fajn, otravovat mě s ní vždycky při startu. Osobně dávám přednost klasice, třeba Beethovenovi.
Na hlavním monitoru se objevil bílý nápis, operátor mi ho pro jistotu přečetl: "Povolení ke startu uděleno." Odbrzdil jsem, nastavil maximální rychlost (pro normální start bédvojky je i letadlovka moc malá) a letoun v důsledku malého přetížení zavibroval. Z trysek v zadu vyšlehly dlouhé plameny, proud horkého vzduchu se lámal o vztyčenou železobetonovou barikádu.
Nasadil jsem si dýchací masku, plíce mi naplnil vzduch, pro lepší náladu obohacený o větší množství kyslíku. Následovala helma - skrz zdánlivě černočerné hledí jde úplně normálně vidět, s tím rozdílem, že se v něm promítají údaje o rychlosti, výšce, vzdálenosti k cíli a později navíc přibude pomocný systém zaměřování místa, kam má hvězda dopadnout. Počítač automaticky vypočítá a nasimuluje, kdy bude nejvhodnější okamžik pumu svrhnout.
Zkusil jsem funkčnost letek. V pořádku. Bédvojka se dala do mírného zrychlujícího se pohybu. V půlce dráhy už musela jet více než sto kilometrů v hodině. V porovnání s nadzvukovou rychlostí, které má dosáhnout to zní směšně. Od pevného povrchu se pak stroj odtrhne, až když ho něco jako lyžařská rampa vyhodí do vzduchu. Jak se blížila, klidně se přiznám, měl jsem čím dál větší strach, abych neskončil ve vodě. Tedy, ne strach z pádlování či potopení ke dnu, ale z utopení inteligentního armádního bombardéru B2 SPIRIT s umělou inteligencí a radarovou rušičkou, speciálně upraveného pro jednoho pilota, vybaveného nejnovější generací implozní bomby STAR. Vývoj obou věcí stál nekřesťanské, neislámské a nebuddhistické biliony československých korun a já bych je opravdu nerad do konce života odpracovával drhnutím záchodů pro ne-důstojníky kartáčkem na zuby, dokud by se v nich vojínům neleskly prdele.
Naštěstí jsem vzletěl bez problému.

"Operátore?" rozhodl jsem se položit otázku. "Mohl bych už vědět, jakou část světa z atlasu vymažeme dnes?"
"Tvůj zaměřovací systém ukazuje bod blízko Guinejského zálivu, mohlo by to být Togo, možná Pobřeží Slonoviny, Sierra Leone, nejsi dost blízko, abych mohl zjistit víc," řekl klidně operátor.
"Počkej, mám útočit na Pobřeží Slonoviny? Washington chápu - Bílý dům, Pentagon, ok. Moskva, obnova Washingtonu, akorát v Rusku, ale proč Afrika? Copak neválčí dostatečně mezi sebou navzájem? Stihli zformovat jednotnou armádu a vytáhnout na Evropu? Na celém kontinentu může být nejlepší zbraní možná tak džíp s kulometem na korbě a to navíc v Jihoafrické republice, na dvorku nějakého bohatého bělocha. Nerozumím tomu."
"Jsi bojový pilot, v podstatě voják," spustil operátor, "nemusíš rozkazům rozumět, za to nejsi placený."
"Jo, jasně," dělal jsem, jakože mi to je jedno. "Ale… O nic nejde, jen další svržená bomba, proč ji ale neshodíme na Německo, nebo Británii, proč jí mrhat na Afriku?"
"Víš co? Zkusil jsem vytáhnout něco z intranetu. V plánu na dnešek je napsaný testovací let, jinak nic. Spokojenost?"
"Nekecej!" zvýšil jsem hlas. "Nemůžou napsat prostě testovací let. Co by testovali? Mě? S mými výsledky a počtem startů?"
"Jen klid, víš toho tolik, co já." Přestože se operátor snažil klid opravdu zachovat, jistá nervozita z jeho projevu cítit byla.
"Dobře," zkusil jsem to na něj jinak. "Nemohl bys zopakovat tu eskapádu, co jsi předvedl před půl rokem?" Snažil jsem se tenkrát zjistit, jaký bude můj nový letoun a operátor ochotně naboural centrální počítač BIS. Nemyslím, že potom neměl problémy.
"Vůbec nevím, o čem to mluvíš." odsekl.
"V tom případě ti určitě nebude vadit, když veškeré své materiály - ano, přesně ty - odešlu do agentury a samo sebou nezapomenu přidat přepis naší radiové debaty. Koneckonců. Ty na ní přece nejsi."
"Snažíš se mě vydírat?!" křikl.
Nechal jsem ho chvíli podusit ve vlastní šťávě a poté konečně odpověděl: "Eh… Dej mi chvilku na rozmyšlenou," odmlčel jsem se. "Jo, přesně o to se snažím."
"Už ti někdo řekl, že by ses měl jít léčit?"
"Mám to brát jako souhlas?"
"Jsi retardovaný."
"Takže ano?"

Vysílačka byla asi pět minut úplně mrtvá. Počítač oznámil opuštění španělského vzdušného prostoru a vlet do marockého. Žádný rozdíl jsem nezaznamenal. Obloha stejně jasná jako nad Evropou. Mraky jsou asi na dovolené. K radarovému krytí je díkybohu nepotřebuju.
Radiový přijímač zapraskal, operátorovo zblednutí v obličeji bylo takřka hmatatelné ve vzduchu. "Tohle nechceš slyšet," řekl.
"Raději mě nenapínej." Překvapení jsem nikdy neměl rád a už vůbec ne, pakliže se týkala implozních pum.
"Můžu číst?" položil hodně blbou otázku.
"Spusť," udržel jsem klid.
"Dobře," začal. "Testovací let za účelem zjištění účinků experimentální implozní bomby STAR verze 3.0.0., kódové označení Spasitel, v podmínkách západní Afriky.
Odhadované pole působnosti: pětkrát deset na třetí, metrů krychlových. (To znamená všemi směry.)
Použitý stroj: Upravený bombardér B-2 SPIRIT disponující STEALTH technologií.
Pilot: Martin Mrázek (Speciální výcvik pod dohledem AČSR, BIS… bla,bla,bla.)"
To nebylo nic, co bych buď nevěděl, nebo si nedokázal snadno domyslet. Slovo experimentální mě, pravda, trochu zaskočilo, ale na druhou stranu, hvězdu třetí generace shazuju poprvé a svým způsobem musely být i obě předcházející nevyzkoušené v reálných podmínkách a tedy experimentální.
"Co je na tom proboha tak hrozného?" pobaveně jsem se dotázal operátora. Odpověď moc zábavná nebyla.
"Ještě jsem neskončil, poslouchej: Podle simulace existuje více než sedmdesátiprocentní pravděpodobnost ztráty pilota Martina Mrázka i letounu B-2 SPIRIT. Implozní bomba STAR verze 3.0.0. vykazuje silné známky nestability, v případě nejhoršího scénáře očekávejme absolutní zničení neurčitého počtu států západní Afriky až celého kontinentu."
V ústech a krku mi vyschlo, po zádech přejel mráz a v konečcích prstů pobíhali mravenci. Počítač oznámil vstup za hranice Alžírska.
Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na Lauru. Už je to doba, co jsme se viděli naposledy… Sakra a to prý člověk na své blízké myslí, až když zubatá stojí vedle jeho smrtelného lože.
"Obracím to," poloapaticky jsem řekl do mikrofonu komunikátoru.
"Nedoporučuji," ozval se operátor. "Hele: Nad operací povedou dozor dva zkušení letci (Jména utajena.), vybaveni stíhacími letouny JAS-39 GRIPEN s šesti teplem naváděnými střelami vzduch-vzduch."
Chtělo se mi zvracet. Jediné, co jsem ze sebe dokázal dostat, bylo: "Kurva!", pak jsem možná upadl do mdlob. Nejsem si úplně jistý.

***

Laura ležela napůl odkrytá v posteli. Její dokonalá ňadra chtěla utéct, každé na jinou stranu. Lehce zvlněné zrzavé vlasy rozházené po polštáři. Vypadala zatraceně sexy. Skoro jsem měl touhu ji probudit a zopakovat si činnost vykonanou pět hodin nazpět. Ve čtyři ráno by mi ale spíš ukousla hlavu ve stylu kudlanky nábožné, akorát před sexem a bez modlení.

2/3 >>>


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama