S černým závojem

1. dubna 2011 v 13:40 | CA
Chladná noc,
mráz se vrývá pod kůži.
Srdce chtělo milovat, moc;
jen v prstech drtilo suchou růži.

Vítr se prudce opřel do mého obličeje
a cosi ve větvích temně zapraskalo.
Přede mnou pustá pláň prázdnotou zeje.
Sny se bouří a nebe ztmavlo.

V zemi jsou vyrytá znamení,
ale nemohu se v nich vyznat.
Půda sežehlá od slunce, ostré kamení.
Musím bojovat, ne jen tiše spílat.

Ve vzduchu se třepotá černá stuha.
Vítr už nevysuší moje slzy.
Snad naleznu zbloudilého druha,
obejmul mě, ale ne brzy.

S tmavou stuhou k zemi padá hvězda,
spousta nesplněných přání.
Sen, jaký se nikdy nezdál
a zlomené milování.

Jestli konec se skrývá zde,
kde je pravdivé poznání?
Své dobro předám poslední spadlé hvězdě.
Uslyším zpáteční volání?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 CA CA | 8. dubna 2011 v 20:19 | Reagovat

Nevím, jak moc jsem hříšná, ale podmínky jsem asu nesplnila. Co hůř - žádný blog nevlastním, takže pokud přijmutí mé básně záviselo jenom na tomto faktu, tak je mi líto. Kritiku jsem také nedostala, tak se omlouvám a dodatečně bych prosila o její poslání. :)

2 CA CA | E-mail | 8. dubna 2011 v 20:20 | Reagovat

Pardon, zapomněla jsem připsat mail.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama